Jednou sedmáci dostali bezva plán: „Dnes upečem Míša řezy – každý přidá ruku k dílu sám”.
A tak, jeden míchá, druhý váží, třetí čokoládu potají stráží. Někdo šlehá, někdo zdobí, kvalitní máslo hřeje se, tvaroh má kdekdo i na nose. Snad už těsto neuteče, naše trouba dobře peče.
V mezičase, kdy voní to sladce po celé škole, sedmáci skládají ubrousky na stole. Už se třesou vidličky a nože, jaké jim vyrobí žáci “lože”. Vybrali si červené, ať jsou pěkně veselé.
A když už zvoní konec dne, atmosféra voní víc než příjemně. Rychle z trouby už, už ven, čoko korpus, to je sen. Velká vrstva tvarohu a polevu nahoru. Na stole leží dobrota z ráje – Míša řezy, kdo by odolal té slávě!
Paní učitelka ale vtipně praví:„Ochutnávat budete až zítra, moji drazí!“ A celý večer každý z nich ví: zítra ve škole bude prima den – protože Míša řezy čekají!
Prostě bylo to dobrodružství, které spojovalo nejen míchání, šlehání a pečení, ale i základy sváteční etikety. Pod vedením učitelů a s troškou zábavy se žáci proměnili v mistry Míša řezů a odborníky na prostírání stolu. Byla to taková lekce sociálních a pracovních kompetencí.
A protože naše škola miluje spojení praxe s nadhledem, žáci si nejen upečené dobroty ochutnali, ale zároveň se naučili, jak sdílet úkoly, domluvit se a ocenit práci druhého – tedy přesně to, co je důležité nejen ve škole, ale i v životě.
