„Zvířátka z rajčat, okurek a papriky a langoše k tomu – hodina vaření, při které se fantazie setkala s chutí.“
V hodinách ČSP se sedmáci proměnili v mistry kuchyně – a že bylo co sledovat! Na programu byly domácí langoše a k nim ozdobné zeleninové mísy. Ne ledajaké. Zvířecí.
Než se ale rozvoněla třída „jako u stánku“, přišla na řadu poctivá práce: kvásek, kynuté těsto, trpělivé čekání, tvarování placek i opatrné smažení. Do toho strouhání sýra a česneku, úklid pracovní plochy a organizace náčiní. Kompetence pracovní v přímém přenosu – kdo zapomněl utěrku, brzy pochopil, proč je důležitá. A kdo netrpělivě pokukoval po těstě, procvičil si kompetenci k učení: kynutí se zkrátka uspěchat nedá.
Pak přišla část, která by obstála i ve výtvarné galerii. Ze zeleniny vznikl lachtan, kočka, kapr, medvěd, štěně i žába. Rajská jablíčka, okurky, pórek, pažitka, hroznové víno, papriky – a dokonce i hřebíček – dostaly úplně nový význam. Najednou nešlo jen o chuť, ale o fantazii, spolupráci a nápad. Mezipředmětové vztahy? Výtvarná výchova, přírodopis i matematika (kolik plátků okurky je potřeba na medvědí tlapku?) pracovaly naplno.
Nejhezčí bylo sledovat sociální vztahy v praxi. Někdo míchal těsto, jiný hlídal pánev, další tvořil zvířecí ocásky. Povzbuzovalo se, radilo, ochutnávalo – a když se něco nepovedlo, začalo se znovu.
Výsledek? Langoše „jako ze stánku“ – křupavé, voňavé, se sýrem, kečupem i česnekem. A zeleninová zvířátka tak povedená, že by jich bylo skoro škoda sníst. Skoro.
A představte si – dětem chutnalo nejen stehýnko, ale i ouško a ocásek. A to je možná ta největší pochvala celé hodiny.
